První zmínky o pěstování révy v Tokajské oblasti sahají až do 2. století našeho letopočtu, do dob římského císaře Marca Aurelia Proba. Základy pro současnou podobu tokajského vinařství však položil až uherský král Belo IV. ve 13. století. Po ničivých válkách požádal italské vinaře, aby obnovili zdejší vinice. Ti přinesli nové odrůdy, které se staly základem pro jedinečná tokajská vína.
Největší rozkvět zažilo tokajské vinařství v 17. století, kdy se proslavilo po celé Evropě a dostalo se až na stůl francouzského krále Ludvíka XIV. Ten ho údajně nazval „Vinum regnum – rex vinorum“, tedy „Víno králů – král vín“. Sláva tokajských vín sahala v té době až na carský dvůr v Rusku. Velkým milovníkem tokajského byl například i papež Julius III. Při obědě během Tridentského koncilu v roce 1551, kde se podávalo tokajské, prý prohlásil: "Takové víno patří na papežský stůl."
Jedním z nejvýznamnějších milníků v historii Tokaje byl rok 1737, kdy byla Tokajská oblast oficiálně vymezena dekretem císařovny Marie Terezie. Stala se tak historicky první přesně vymezenou vinařskou oblastí na světě. Tento dekret stanovil přísná pravidla pro pěstování révy a výrobu tokajského vína, čímž položil základy pro budoucí slávu a kvalitu tohoto klenotu.
Původně ji tvořilo 31 obcí v okolí města Tokaj. Po vzniku Československa v roce 1918 připadly čtyři obce (Malá Trna, Velká Trna, Viničky a Slovenské Nové Město) is právem používat označení "Tokajské" novému státu. Toto právo po rozpadu Československa v roce 1993 získala samostatná Slovenská republika.
Tokajské víno si rychle získalo srdce a mysl významných osobností napříč staletími. Vychutnávali si ho mnozí králové a císaři, včetně Ludvíka XIV., který ho nazval "králem vín a vínem králů". I ruský car Peter Veliký si zamiloval tokajské víno a údajně ho používal i jako lék. Dokonce se říká, že na jeho příkaz byly v Tokaji vysazeny vinice, aby měl vždy dostatek tohoto vzácného moku.
Sláva tokajského vína překročila hranice panovnických dvorů a dostala se i do světa umění a literatury. Mnozí velikáni pera, jako Goethe, Voltaire či Beethoven, opěvovali jeho jedinečnou chuť a vůni ve svých dílech. Maďarský básník Sándor Petőfi dokonce napsal: "Bůh stvořil tokajské víno, aby ukázal lidem, jak nádherný život může být."
Snad nejkrásnější příběh o tokajském víně se pojí s papežem Benediktem XIV. V roce 1750 obdržel od císařovny Marie Terezie jako dar vzácné tokajské víno. Papež byl jeho chutí tak okouzlen, že zvolal: "Tohle je víno hodné oltáře!" Od té doby se tokajské víno používalo při mších ve Vatikánu a získalo si přezdívku "víno papežů".
Kromě panovníků jako Ludvík XIV. zda uherská královna Marie Terezie, která v roce 1741 získala slavné Szarvasské vinice, si tokajské oblíbili i jiní známí umělci. Například legendární skladatel Joseph Haydn dostal jako odměnu za svou tvorbu sud tokajského výběru od svého patrona knížete Esterházyho.
Přestože tokajské vinařství zasáhly v minulosti i různé rány jako epidemie fyloxéry koncem 19. století či nástup komunismu, vždy se vzchopilo a pokračovalo ve své slavné tradici. Dnes patří Tokaj mezi nejvýznamnější vinařské regiony světa. Jeho vína jsou jedinečná díky speciální poloze vinic, sopečnému podloží, místnímu mikroklimatu, ale zejména díky umu a péči vinařů, kteří zde po staletí vytvářejí tekuté zlato – sladké tokajské poklady.
